捷文：拉丁语入门导言

DÍL I

ÚVOD.

Latina je jazyk starých Římanů. V době narození Kristova byla jazykem světovým, jímž se mluvilo v celém tehdy známém kulturním světě, který byl sjednocen pod vládou Říma.

Pro studium latiny máme několik důvodů:

1. Důvody praktické:

a) Množství slov v dnešních jazycích je původu latinského, ať jsou to slova, jichž se používá v hovoru (absence, administrace, autorita, iniciálka, literatura; civilní, agrární, elegantní; klasifikovat, konstatovat, kolorovat; gratis, atd., atd.), či názvy odborné, zkratky a značky z latiny odvozené (A. D. = Anno Domini, MUDr, JUDr, ad libitum, h. c. = honoris causa, vicepresident, bibliotheca pauperum, curriculum vitae, etc., a j.). Pro některé druhy odborného studia je znalost latiny zcela nezbytná.

b) „Kdo zná latinu, zná již vlastně jazyky románské“ bylo heslo českého profesora Karla Rochera-Skály, který na této myšlence založil své i v cizině známé „učebnice románských jazyků na základě latiny“.

2. Protože latina je jazyk přísně logický a vyžaduje při překládání správné a přesné myšlení, cvičíme se studiem latiny podobné jako řešením matematických úloh. Výcvikem v přesném myšlení jsme pak vedeni i k přesnému vyjadřování a k tříbení vlastního slohu.

Neboť jen ten se správně vyjadřuje, kdo správně myslí.

3. Hlavním důvodem pro studium latiny je nám však dnes to, že můžeme čísti a rozbírati díla starých autorů, která byla vzorem a podkladem pro celou literaturu evropskou, a současně poznávati i antickou kulturu v nejširším slova smyslu, poněvadž četba nás seznamuje se vzornou antickou kulturou a civilisaci, která tolik působila na pozdější vývoj evropského lidstva. Vždyť i naše abeceda je vlastně latinská! Organisace státní, právnictví, život rodinný, bydlení, oblékání, hygiena, vše to má své vzory v dokonale organisovaném státě

4 římském, který už tenkrát musil řešit různé otázky zemědělské, hospodářské a sociální, které jsou stále živé i dnes.

Tato učebnice byla zpracována tak, aby žák pronikl k základům latinského jazyka co nejsnáze, nezatěžován různými podrobnostmi a výjimkami. Byla sestavena tak, aby na devíti stech slovech, nejčastěji se vyskytujících, bylo možno procvičiti základní mluvnická pravidla. Tato slova musí žák bezpodmínečně dokonale znát právé tak jako mluvnici, která na nich byla procvičena, aby pak mohl dále

rozšířit své znalosti takovým způsobem, aby mu stačily na četbu latinských autorů. Omezená látka zde podaná je minimem, bez jehož dokonalého ovládnutí není možno v studiu pokračovat. Ale toto minimum dá se při dobré vůli a trochu píle dobře zvládnout. Poněvadž pak podle latinského přísloví, kdo začal, již půl práce má za sebou, stačí nám již jen začíti.

K D R U H É M U V Y D Á N Í.

Když byla v škol. roce 1941/2 náhle zavedena na gymnasiích latina od první třídy, byla sepsána příručka Ludus Latinus, aby žáci měli alespoň pro domácí potřebu neaprobovanou učebnici, když jiná zatím pro školní potřebu schválena nebyla. Teprve vytištěný Ludus Latinus byl předložen ministerstvu k aprobaci. Mezitím však byla kniha rozebrána i zájemci z kruhů mimoškolních. A tak byl pořízen přítisk jako ‚‚Latinská cvičebnice pro I. třídu gymnasií“, v němž kromě předepsaného přepisu zeměpisných jmen byly provedeny dvě nařízené změny: V cvičení 21. česká věta 4. ‚‚Staří Germáni pole neobdčláváli“ musila dostat znění ‚‚Staří Germáni pole již obdělávali“ a na konci článku IX. musila být vypuštěna věta „ut litteris Sclawonicis missas celebrarent“. Kniha pak vyšla jako učebnice schválená výnosem ministerstva školství ze dne 2. listopadu 1943, č. 98496/43-11/2 Ha.

Jako pokračování k ní byía vydána ‚‚Latinská cvičebnice pro I I .třídu qumnasií“, schválená výnosem MŠO ze dne 13. srpna 1945, čís.

A 49312/45-III/1.

Obě tyto knihy byly nyní spojeny a vycházejí jako Ludus

Latinus v druhém , ro zšířen ém v y d án í, jež je určeno všem, kdo se chtějí seznámiti se základy latinského jazyka. Kéž je jim v tom kniha dobrým rádcem a spolehlivým průvodcem!

V Praze 28. října 1947. K. O.

Výslovnost; rozdělení slov.

Naše abeceda je vlastně latinská.'Vyslovují se proto v dnešní

výslovnosti latiny všechny znaky kromě malých výjimek jako v ěeštině.

Hlavní rozdíl je ten, že c před a, o, u a před souhláskami se čte jako k

(vocö — vokó, cúrö — kúro, créscö.— kréskó), jenom před e a i jako c (Cicero). Znaky t, d, n před i čteme tvrdě, tedy: vocátis — votótys, dicö — dýko, domini — dominý. Na ostatní menší rozdíly bude upozorněno později.

D élka samohlásky se v latinských textech neoznačuje. V učebnicích bývá označována ležatou čárkou nad znakem pro samohlásku (á — é). Je-li potřeba označit pro správnou výslovnost samohlásku krátkou, užíváme obloučku (á, ě).

Pravidla o přízvuku, v podstatě velmi jednoduchá, poznáme

později. Prozatím bude označována přízvučná slabika ležatým tiskem, kursivou (laudámus).

Latinská slova se dělí jako v češtině. Rozlišujeme slova:

a) ohebná, která se mění příponami připínanými ke kmeni, a to příponami pádovými (skloňování: podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky) nebo příponami osobními (časování: slovesa);

b) neohebná, která nepřibírají přípony (příslovce, předložky,

spojky a citoslovce).

Nejdříve se seznámíme se slovesem, kterým se vždycky musí začínat při překladu latinské věty. Slovesa se dělí podle praesentního kmene (kmen oznamovacího způsobu času přítomného) ve čtyři třídy, z nichž každá má jistou samohlásku jako svůj třídní znak.

PART I

INTRODUCTION.

Latin is the language of the ancient Romans. At the time of Christ's birth she was the world language that was spoken throughout the then-known culture a world that was united under the rule of Rome.

We have several reasons for studying Latin:

1. Practical reasons:

a) Many words in today's languages are of Latin origin, let

they are words used in conversation (absence, administration, authority, initial, literature; civil, agrarian, elegant; classify, state, color; gratis, etc., etc.), or professional names, abbreviations and signs derived from Latin (A. D. = Anno Domini, MUDr, JUDr, etc libitum, h. c. = honoris causa, vice-president, bibliotheca pauperum,

curriculum vitae, etc., etc.). For some types of professional studies, it is knowledge of Latin absolutely necessary.

b) "Whoever knows Latin actually already knows the Romance languages" was the motto of the Czech professor Karel Rocher-Skála, who based his "textbook of Romance languages on the basis of Latin".

2. Because Latin is a strictly logical language and requires correct and precise thinking when translating, we practice studying Latin similar to as solving mathematical problems. We are training in accurate thinking then led to precise expression and refinement of one's own style.

Because only he who thinks correctly speaks correctly.

3. Today, however, the main reason for studying Latin is that

that we can read and analyze the works of ancient authors that were models and the basis for the entire European literature, and at the same time to learn and ancient culture in the broadest sense of the word, because reading acquaints us with the exemplary ancient culture and civilization that influenced so much to the later development of European humanity. After all, even our alphabet is actually Latin! State organization, jurisprudence, family life, housing, clothing, hygiene, all this has its patterns in a perfectly organized state

4 Roman, which even then had to solve various agricultural, economic and social issues that are still alive today.

This textbook was developed in such a way that the student penetrates to the basics of the Latin language as easily as possible, unencumbered by various details and exceptions. It was compiled in such a way that it was possible to practice basic grammar rules on the nine hundred most frequently occurring words. The student must absolutely know these words perfectly as a language that was practiced on them so that he could then continue

expand his knowledge in such a way that it is sufficient for him to read Latin authors. The limited material presented here is the minimum, without the perfect mastery of which it is not possible to continue the study. But this minimum

it can be managed well with good will and a little diligence. Because then according to the Latin proverb, he who has begun is already half done, enough is enough we are just getting started.

TO THE SECOND EDITION.

When she was in school. in 1941/2, Latin was suddenly introduced at gymnasiums from the first grade, the Ludus Latinus handbook was written for the pupils to have at least an unapproved textbook for home use, if different it has not yet been approved for school use. Just printed Ludus Latinus was submitted to the Ministry for approval. In the meantime, however, she was the book is also discussed by those interested in extracurricular activities. And so he was taken reprint as "Latin exercise book for the 1st class of gymnasiums", in which, in addition two ordered changes were made to the prescribed transcription of geographical names: In exercise 21, Czech sentence 4. "The Old Germans did not till the fields" had to be changed to the wording "The Old Germans already cultivated the fields" and on

at the end of Article IX. the sentence "ut litteris Sclawonicis" had to be omitted

missas celebrant". The book was then published as a textbook approved by the decree of the Ministry of Education of November 2, 1943, No. 98496/43-11/2 Ha.

As a follow-up to it, a Latin exercise book for the 1st grade was published qumnasií", approved by the decree of the Ministry of Education and Culture of August 13, 1945, no.

A 49312/45-III/1.

Both these books have now been combined and are published as Ludus Latinus in the second, expanded edition, which is intended for all, who want to get to know the basics of the Latin language. May they be in that the book is a good advisor and a reliable guide!

In Prague on October 28, 1947. K.O.

Pronunciation; division of words.

Our alphabet is actually Latin. That's why they are pronounced in today's

pronunciation of Latin all characters except for small exceptions as in Czech.

The main difference is that c before a, o, u and before consonants is read as k

(vocö — vokó, cúrö — kúro, créscö — kréskó), only before e and i like c (Cicero). The characters t, d, n before i are read hard, i.e.: vocátis — votótys, dicö — dagger, domini — domino. Other minor differences will be pointed out later.

Vowel length is not indicated in Latin texts. In textbooks, it is indicated by a horizontal comma above the vowel sign (á — é). If it is necessary to mark a vowel for the correct pronunciation short, we use the arc (á, ě).

We will recognize the rules about the accent, which are basically very simple later. For the time being, the stressed syllable will be indicated by horizontal print, italics (laudámus).

Latin words are divided as in Czech. We distinguish the words:

a) flexible, which is modified by affixes affixed to the stem, viz case suffixes (declension: nouns, adjectives, pronouns and numerals) or personal suffixes (tense: verbs);

b) inflexible, which do not take suffixes (adverbs, prepositions, conjunctions and interjections).

First, let's get acquainted with the verb that always has to start when translating a Latin sentence. Verbs are divided according to the present stem (the stem of the present tense) in four classes, each having a certain vowel as its class sign.